Domácí kuchařka – Magdalena Dobromila Rettigová

Okurky v octě naložené

Dej od bednáře udělat a vysmolit soudek s děrou v jednom dně, okurky vyber, možno-li bez vady, aby nebyly octovaté nebo dokonce nahnilé (neboť jedna nahnilá okurka pokazí lehce všecky ostatní), nech je celý den ve vodě močit, každé dvě hodiny však musíš na ně dáti čerstvou vodu; potom je urovnej na velkou Mísu, polej je horkým slaným vinným octem, ale honem ho zase slej, a okurky rozlož na čistý šat, aby oschly a vystydly. Když vystydnou, polej je opět týmž octem, pak ho zase spěšné‘ slej a nech je opět osušit. Na čtvrtvědrový soudek nech v octě povařit 4 gramy nového koření a též tolik pepře, a nech ocet zcela vystydnout. Když jsou okurky studené, dej vespod soudku vinné a višňové listí, na to vrstvu okurek, pak zase vrstvu vinného, višňového listí a kopru, zase vrstvu okurek, a tak pokračuj, až je soudek plný; na to se však musí pilně hledět, aby okurky byly pevně a rovně uloženy, a navrch musí přijít zase hodně listí jako vespod, aby byl soudek pevně doplněn; nyní se na to naleje ten svařený a zcela vystydlý ocet, díra se zacpe zátkou (špuntem) a zaleje se smolou, aby tam ani dost málo vzduchu nemohlo, soudek postaví se do chladného, suchého místa, kde není žádný ztuchlý vzduch, a denně se obrací, totiž jeden den postaví se na jedno, druhý den na druhé dno, a tak se okurky dlouho zachovají. Kdo má turecký pepř, ať proloží okurky těmi zelenými luskami neb šiškami – jsou tím chutnější.